Dopis na komoru

Vážení,

ač jsem členem komory pouze krátce, tak se pohybuji v rámci stavebnictví a to především v rámci fáze projektové přípravy už dost dlouho. Dlouho jsem mlčel a trpně přijímal změny zákonů, norem a také změny v přístupu lidí k naší profesi.

Musím nicméně konstatovat, že změny, které nás poslední dobou dostihují, jsou už nad síly jednotlivců a malých společností a dopadají na celou společnost dost nevybíravým způsobem.

Abych byl konkrétnější zkusil jsem rozdělit témata do několika okruhů a pojmenovat jednotlivé problémy.

1) Zákony

To že je Stavební zákon extrémně špatný si cvrlikají vrabci na střeše. Pracuji s velkým množstvím právníků a jejich reakce na tento stav jen zvyšuje mé přesvědčení, že zákon je v mnoha ohledech nesmyslný a nejednoznačný.

a) Faktická závislost stavebních úřadů na obcích. Systém sice deklaruje nezávislost těchto orgánů na obcích, prakticky se ale jedná o velmi silné provázání. Úřady se pak stávají často hračkou v rukou zastupitelů, které upřednostňují své zájmy. Je dle mého názoru nutné zcela tento systém přetvořit.

Stavební komise a městský architekti jsou další z článků systému, které je nutno zrevidovat. Je trochu smutné, když o výstavbě v obci rozhoduje traktorista, který za nejvyšší úroveň architektury považuje valbovou střechu a balkon s balustrádou. Také úroveň mnoha městských architektů, kteří na tato místa nastupují bez praxe někdy i hned po škole je naprosto deprivující. Jejich zásahy a architektonická invence pak spočívají například v tom, že požadují revitalizované výškové budovy natírat od světlých barev po tmavé…. (např. Nymburk – sic!!!). Případně hájí zájmy několika hegemonů v oblasti (Žatec).

b) Nejednoznačné postupy. Starý stavební zákon jasně definoval, kdy je třeba přistoupit ke stavebnímu povolení atd. V současné době je toto různě vykládáno a je na benevolenci úředníků, jakou cestu zvolí. Toto nás velmi poškozuje, neboť například rekonstrukce bytu, kde se zasahuje do nosných konstrukcí a komínů je stavebním úřadem posouzena jako stavba kde  stavební povolení není třeba a naopak rekonstrukce jádra v panelovém domě vyžaduje stavební povolení (prý z důvodu, aby úřad mohl vyžadovat revizi elektro). Často se pak klienti na nás koukají jako na zloděje, kteří věci komplikují, či je přímo okrádají tím, že jim tvrdíme, že je třeba stavební povolení, které následně stavební úřad nevyžaduje.

S nejednoznačností postupů jsou spojeny také termíny. Stavební úřady nechávají termíny proběhnout a následně zasílají výzvy k doplnění projektové dokumentace. Stížnosti na nečinnost a podobné zůstávají také nevyřízené. Protahování některých řízení tímto způsobem je enormní. Vytýkané chyby nejsou charakteru technického, urbanistického ani architektonického, ale čistě jen formálního (pokud neberu ono nešťastné zasakování, které je požadováno i v oblastech s podložím jílovým).

c) Dvoustupňový systém je logický a má své opodstatnění. Díky výše uvedené nejednoznačnosti se ale dostává do absurdní polohy. V současné době například řešíme v rámci územního řízení výstavbu dvou stupňů na terénu položených do vnitrobloku činžovního domu na vlastním pozemku (Praha 2). Také požadavek na územní řízení na revitalizaci zahrady (plus rekonstrukci garáže), které se ve výsledku protáhlo na dva a půl roku je dost extrémní případ (Praha 8).