Kdy lze po architektovi požadovat autorizaci aneb kam patří kulatá razítka.

Znáte autora domu v kterém žijete? Někteří asi i osobně. Pro většinu lidí je dům ale anonymní objekt ve kterém se cítí více či méně dobře. Přesto vždy kdesi na začátku stojí někdo, kdo dům vymyslí. Udělá takzvaný návrh stavby – nebo také studii. Nemusí jít hned o fotorealistické rendery, někdy stačí pomalu i jen papírový pytlík a olámaná tužka. Důležité je, aby ale ten, kdo se takového návrhu zhostí uvažoval nad tím jak se v domě bude žít, jak se bude používat a jak dům bude ovlivňovat prostředí a obyvatele a jak prostředí a obyvatelé budou ovlivňovat dům. Tento krok je vlastně nejdůležitější z celého procesu přípravy stavby i stavby jako takové.

Autorství

Člověk který navrhne dům je jeho autorem. Ideálně to je architekt, nebo s problematikou seznámený inženýr, či technik. Ale může jím být vlastně kdokoliv. Samozřejmě, že každý se k problematice staví různě a tak i výsledky mohou být různé. U odborníka máte určitou, byť ne zaručenou, pravděpodobnost, že dostanete skutečně optimální řešení spolu s dalšími informacemi o dalším postupu. A tak vzniká autorství. Autor je autorem již navěky. Autorství nelze prodat. Autor poskytuje k užití licenci.

Co je to autorizace a kam patří kulatá razítka

A teď se dostáváme k druhé otázce, otázce autorizace. Co je autorizace? Co to má společného s autorstvím? Kdy mohu požadovat po autorizované osobě aby něco autorizovala? Vše jsou to velmi důležité otázky, v kterých nicméně panuje mezi veřejností velký zmatek. Bohužel často i mezi lidmi, kteří by autorizační zákon (360/92 Sb. a jeho novela 224/2003 Sb.) měli znát.

Autorizace je spojená s členstvím v profesní organizaci. Tedy pro architekty ČKA a pro inženýry a techniky ČKAIT. Autorizovaná osoba je členem této organizace, má předepsané vzdělání, odpovídající praxi a složila zkoušky. Autorizovaná osoba odpovídá za odbornou úroveň děl, které buď sama vypracovala, nebo byly zpracovány pod jejím odborným vedením. Autorizovaná osoba pak se řídí mnoha dalšími pravidly, z nichž bych zde rád uvedl hlavně etický kodex.

Jak je vidět, tak autorizace neznamená, že jste autorem čehokoliv. Ale autorem se stát můžete a to i před zákonem. V rámci správního řízení, ve věcech projednávaných za účasti veřejnosti, ve věcech soudních. Když jako autor zpracujete jakýkoliv dokument, který se týká vaší odborné způsobilosti a orazítkujete jej oním pověstným „kulatým“ razítkem, stává se z tohoto dosud soukromého dokumentu dokument veřejnoprávní.

Nicméně autorem dokumentu zůstáváte i když jej neorazítkujete. Jen takový dokument není připraven k projednávání v případech výše uvedených (a nejen v nich).

Kam se kulatá razítka naopak nedávají?

Pokud autorizovaná osoba orazítkuje něco, čehož není autorem dopouští se porušení zákona. Pokud orazítkuje autorizovaná soba něco, co nespadá do pravomoci její odborné způsobilosti, dopouští se porušení zákona. Pokud autorizovaná osoba orazítkuje něco, co je v rozporu s předpisy, porušuje zákon… A takto je možné pokračovat.

Co vše z tohoto vyplývá? Že studie (ve smyslu návrhu stavby, existují i jiné studie, které se razítkují), se nerazítkuje. Studii totiž sice můžete vzít na „úřady“, ale pouze jako dokument určený ke konzultaci. Z konzultace nedostanete žádné písemné stanovisko, neúčastní se jí veřejnost ani laická, ani odborná. Konzultace tedy nabývá pouze informativního charakteru a vlastně je veskrze soukromou záležitostí – ani jedna strana se jí bohužel k ničemu nezavazuje. Studie slouží pak hlavně k zachycení představy autora a její presentaci investorovi, či jiným soukromým osobám.

Ze studie nicméně získáváte informace, které použijete v dalším kroku – dokumentaci stavby. Obsah dokumentace stavby upravuje zákon, tedy vyhláška. Dokumentaci stavby architekt autorizuje. Tím je dokumentace připravena vstoupit do martyria veřejnoprávního projednávání.

Proč Vám architekt odmítl nějaké výkresy autorizovat? Proto, že třeba nespadají do jeho odborné způsobilosti, zachycují věci, které nezpracovával, nebo jsou to výkresy, které nikdy nebudou mít veřejnoprávní charakter.

Typicky se jedná třeba o zaměření původního stavu. Architekt není autorem stavby kterou měří a jedná se o podklad, který nebude mít veřejnoprávní charakter. Dalším podobným případem je třeba výkres nábytku pro interiér. Ten asi nebude nikdy projednávám před úřady… Často pak je vznesen požadavek na autorizování výkresů pro stavební společnost – výkresů z dokumentace pro provedení stavby. Tyto výkresy mají soukromý charakter (komunikace mezi investorem, stavební společností a autorem). Nejsou určeny k projednávání před veřejností (úřady… atd). Tedy architekt je nesmí autorizovat.

Pokud tedy architekt nebo inženýr řekne, že razítko ne, nejde o jeho zlou vůli, ale jde o to, že kdyby to udělal dostal by se přímo do konfliktu se zákonem. Ostatně podobně jako u advokátů se každý otisk razítka zapisuje do autorizační knihy. Knihy se pak odevzdávají profesním organizacím.

A na závěr: viděli jste někdy kulaté razítko svého právníka, advokáta? A viděli jste razítko architekta? Je v nich jeden velký rozdíl. Advokát tam může mít uprostřed třeba gryfa, architekt (podobně jako třeba notář) tam má český státní znak…