O odvaze investorské…

Včera někdy po sedmé večer jsem projížděl ztemnělými ulicemi nejmenované vesnice za hranicemi Prahy. Z mlhy se vynořovaly obludné pokusy o domov. Zelené drátěné ploty střídaly plastové sloupky pro připojení elektřiny, vedle toho se jako šedá améba objevila polorozpadlá buňka zapomenutého zařízení staveniště. O kus dál zablikalo oslňující světlo reaktoru… pardon myslel jsem čidlem spínaný reflektor nad obludnou tlamou dvojakusgaráže pro předimenzované SUV.
A v tom naoranžovělém oparu se v temnotách rýsovaly obrysy domů. Zduřelé, prkénky obité, přesahy střech hrozící rozmáčknout digitálně přesné a sterilně rovné stěny prolomené akomposičními okny… Tu se u plastového vstupu objevila betonová kašna, tam kamínky zasypaná, obsypaná váza.
I tohle chce odvahu. Vysnít si podobnou věc, znásilnit architekta nebo projektanta, vložit do toho peníze a pak v tom bydlet. A přitom si kupovat lifestylové magazíny tištěné na křídovém papíře a vzdychat nad módními trendy v designu a potažmo… teď se mi to chce přímo vyplivnout… architektuře.
Včera mne ťukl do nosu tenhle článek: https://ekonomika.idnes.cz/vertikalni-…/eko-zahranicni.aspx…
A já si říkám, sakra, proč? Proč se tady lidé obdivují podobným stavbám, když mám v čerstvé paměti jak jsem dopadl před necelým rokem s mou vizí na dostavbu domu Na Knížecí? Nejsem žádný velký visionář, ale občas se prostě pustím do věcí nových. Do věcí, které se třeba po nějaké době objeví jako úžasná novinka z nějaké jiné strany. A mám obavu, že i zde jsem podvědomě vycítil nějaký směr, kterým se dřív nebo později bude třeba ubírat, nicméně jsem narazil na jedno: Na odvahu / zbabělost.
Investor byl konzervativní člověk bez vize. A úředníci nedokázali překročit svůj vlastní stín. Takhle se u nás dělá architektura. Nedostatek sebevědomí (zbabělost) architektů na straně jedné, Arogance a odvaha protlačit blbá řešení na straně investorů a hlavně strážců zgleichschaltungovaných měst na straně druhé.
Abych nebyl zase špatně pochopen, nechci zevšeobecňovat, nebo si stěžovat, netýká se to všech, stále existují lidé, kteří mají odvahu…. Ale až budete chtít zase někdy vidět něco pěkného, poděkujte našim investorům (ať soukromým či státním) a místo na Smíchov raději zamiřte třeba do Milána….

Ing. arch. Vít Solnař